“Víte také, jaký je čas, že už nastala hodina, abyste procitli ze spánku; vždyť nyní je naše záchrana blíže, než když jsme uvěřili.” Římanům 13:11
Toto napomenutí, jak asi chápete, není adresováno bezbožným. Tato slova nejsou určena těm, kteří jsou mrtví ve hříchu, ale těm, kteří jsou naživu v Bohu, i když poněkud spí. Existuje mnoho výtek a napomenutí, které směřují na svévolné a zlé, k lhostejným a nevěřícím, k těm, kteří chybují a jsou mimo správnou cestu, ale toto není jedna z nich. Zde máme speciální příkaz pro Ježíšovy učedníky, kteří znají čas, a také vědí, že jejich spása se přiblížila. Jsou zde představeni tak, že spí a potřebují se probudit ze své současné liknavosti. Nejsou ale popisováni jako ti, kteří přestali být křesťany nebo jejichž spása byla ohrožena. I když je připuštěno, že je nejvyšší čas, aby se probudili ze spánku, jejich spása není zpochybněna, ale naopak se jim zde připomíná, že nyní je blíž, než se domnívali. Způsob a důraz tohoto volání k obezřetnosti nám naznačují, že když oslovíme Pánovy lidi a najdeme příležitost k tomu, abychom je pokárali a napomenuli, neměli bychom říkat, že je pravděpodobné, že budou vyhnáni z domu víry. Nebo že mají být vyhnáni z Boží přítomnosti, nebo aby se s nimi zacházelo jako s odpadlými. I kdybychom byli přesvědčeni, že spí, a že je třeba je vzbudit, neměli bychom je obviňovat nebo jim vyhrožovat zkázou neuhasitelného ohně. Nelíbilo by se vám, kdyby se někdo dotknul vašeho dítěte koňským bičem, a ani Bůh nám nedovolí udeřit jeho vyvolené holí na hříšníky. Tresty zákona nejsou určené pro ospravedlněné svaté.
“Hrůzy Božího zákona s námi nemají co dočinění,
poslušnost a krev našeho Spasitele skryla naše přestoupení”
I když jsou srdce svatých otupělá, jejich oční víčka těžká a je zjevné, že tvrdě spí, nemůžeme je falešně strašit. Není na nás, abychom říkali dědicům spásy aby se probudili, protože jsou v nebezpečí přicházejícího hněvu, neboť oni nejsou v žádném takovém nebezpečí; to už je pryč, je to minulost. Spíše jim připomeňme, že jejich záchrana je blíže, než když uvěřili, a tak je veďte k ostražitosti a činnosti vhodným způsobem. Bič je pro otroka, ne pro dítě. Hrůzy trestu jsou pro odsouzené, ne pro ospravedlněné. Strach z Božího hněvu není pro ty, kteří jsou “přijatí milovaní,” ale pro ty, kteří odmítají Spasitele a jsou mimo věčné Boží milosrdenství. I když se tedy budu snažit mluvit upřímně a věrně k Božímu lidu, pokusím se vyhnout něčemu, co by znělo jako odsuzování. Rád bych mluvil k Božím dětem stejně, jako by k nim mluvil jejich Otec v nebi, možná ostře, ale bez náznaku výhrůžek, které patří bezbožným, ale ne těm, kteří jsou zachráněni v Pánu.
Z toho verše se mi zdá, že Pavel měl na mysli jakýsi ospalý stav, do kterého Boží lid může padnout v porovnání s ostaními; a o tomto stavu dřímoty budeme dnes mluvit.
I. Podíváme-li se na text v jeho pravém kontextu, tak toto je jeho poučení – Někteří praktikující křesťané se zdají být v hlubokém spánku v porovnání s ostatními.
Můžeme vzít pasáž z Písma, izolovat ji od kontextu, a použít ji jako motto kázání, ale zjevně to není přirozený a spravedlivý způsob, jak zacházet s Božím slovem. Můžete to udělat většinou celkem bezpečně s Boží pravdou, protože i když se rozpadá na malé kousky, stále si zachovává svou čistotu a dokonalost jako některé krystaly, které, jakkoliv mohou být rozděleny, zachovají si vždy stejnou krystalickou formu. Takže Biblická pravda je v každé své části a detailu Božím zjevením, které když rozdrolíte na kousky, tak každý kousek ponese svou původní krásu. To však není omluva pro neospravedlnitelné zacházení s Písmem, místo toho, abychom ho vykládali v souladu s pravidly zdravého rozumu. Texty by měly být vždy zpracovávány s posvátnou úctou k Duchu Svatému, který je vdechl. Když se pokoušíme zaměřit vaši pozornost na verš nebo zlomek verše z Bible, přejeme si také, aby jste si svědomitě všímali také vztahů a vazeb, ve kterých se daný verš nachází. Pokud by některé z mých publikovaných kázání mělo nějakým způsobem porušit toto pravidlo, budete mi svědky, že to byl můj neustálý zvyk během celé mé služby mezi vámi číst a otevírat, jak nejlépe jsem mohl, celou kapitolu, ze které jsem vybral pár slov jako motto svého kázání. Opravdu jsem se snažil ukázat vám zvláštní mysl Ducha Svatého, ať už ve výkladu nebo v kázání.
Nyní uvidíte, že je zde toto propojení. Pavel na nás naléhá, abychom věnovali pozornost relativním povinnostem. Jako občanům nám říká, abychom prokazovali čest vládcům a těm, kteří jsou v autoritě, a abychom platili veškeré zákonné poplatky, jak je stanoveno a že nemáme být nikomu nic dlužni, kromě “lásky jednoho k druhému”. Pak nám ukazuje, že zákon lásky je abstraktní a je podstatou celého zákona, který se týká vztahu člověka k jeho bližním. Dále nás nabádá, abychom zachovávali zákon lásky, aby se více a více láska mezi námi projevovala; přitom používá tuto větu, “Víte, jaký je čas, že už nastala hodina, abyste procitli ze spánku” Domnívám se, že tím míní, že mnoho křesťanů je ospalých ve vztahu k zákonu lásky, který odkazuje na jejich závazky vůči ostatním. Milovaní přátelé, pravá zbožnost nutí člověka, aby sám sebe zkoumal. Zprvu ho přesvědčí o jeho vlastním hříchu a dále ho vede osobně k tomu, aby se chopil Krista vírou, a v jeho krvi našel spásu. Pak dá člověku pocítit jeho osobní povinnosti a individuální odpovědnosti. Vysvobodil ho ze jha, které na něj naložili ostatní lidé, a nutí ho poslouchat své vlastní svědomí před svým Bohem, aby byl sám sobě zákonem a aby stál a chodil před Bohem a soudil spravedlivým soudem podle Boží vůle. Brání člověku obrátit se ke zlu, i když mu to radí ostatní lidé. Kéž by Bůh dal, že bych mohl přesvědčit některé křesťany, některé vyzrálé křesťany, aby byli trochu nezávislejší; ale mnozí z nich jsou jako shnilé domy, kterých máme ve svém sousedství několik; nemohou stát samy, musí se držet pohromadě, neboť se navzájem podpírají. Pokud by jste strhli jeden z domů v některé z našich ulic, spadly by všechny; a stejně tak existují skupiny křesťanů, kteří se opírají jeden o druhého, o svou skupinu, svůj sbor a komunitu. Nikdy se neodvážili studovat Písmo sami za sebe a následovat ho, ani se nikdy nesnažili vytvořit si vlastní osobní přesvědčení. Jednou z prvních prací Ducha svatého je, aby se člověk podíval do svého nitra, a aby zvážil stav své vlastní duše.
Když Duch Boží upevní člověka tak, aby stál na svých vlastních nohou před Bohem, a aby pocítil jeho osobnost, tak se objeví nebezpečí, že takový člověk může říci: ” Budu se ode dneška věnovat sám sobě. Mým hlavním záměrem bude práce ve mě samotném, abych dohlížel na spravedlnost svého vlastního ducha, abych se mohl obstojně udržet před Pánem. Ostatní lidé se musí starat sami o sebe, a stejně tak já se musím starat sám o sebe. ” Princip individuality by tak mohl být dotlačen až do extrému, kdy to, co bylo nutné v duchovním životě, aby muž byl skutečně mužem, bude tak nepatřičně přehnáno, že se nakonec takový člověk stane nevlídným, neštědrým, krutým a sobeckým, zbaveným té nejlepší části své lidskosti. Takže jsme se vrátili k tomu, že i když každý člověk musí před Bohem zodpovídat sám za sebe a musí se znovu narodit a osobně být smířen s Bohem Ježíšem Kristem, tak “žádný člověk nežije sám sobě,”(Řím 14:7) a nikdy by takovým způsobem ani žít neměl. Žádný člověk nemůže ohraničit svůj život tím, že nakreslí čáru kolem sebe na zemi. Žádný člověk nemůže splnit své poslání křesťana tím, že bude usilovat pouze o blaho své ženy a rodiny, neboť oni jsou jen jeho o trochu větší já. Z našeho života vycházejí linky, které nás spojují nejen s některými lidmi, ale ve skutečnosti s celým lidstvem; takže, každá myšlenka, každá vědomost, každé slovo, nebo pohyb jedné ruky má do určité míry vliv na celou lidskou rasu a tak to bude až do konce věků. Jsme tedy ve velmi důležitém postavení; s ohledem na to, že je nejvyšší čas, abychom se probudili ze spánku.
Do jak hlubokého spánku padli někteří vyznávající křesťané! Jak jsou naprosto necitliví k hříchu a utrpení lidí kolem sebe. Věří, že Bůh má lid, a jsou opravdu rádi, že jej má, dokud jsou schopni mít radost z čehokoliv, co se jich netýká. Ale “celý svět leží v tom Zlém”(1. jan. 5:19) a mnoho lidí trpí. Je jim líto, že to tak je, jdou tak daleko, že to dokonce řeknou. Nezpůsobí jim to ale žádné bezesné noci, ani trávicí potíže, nijak to neruší jejich pohodlí, protože se nezdá, že by si mysleli, že s jich to týká. Znám některé, kteří hluboce spí a lhostejnost je pro ně zcela normální. Berou tu velkou a vzácnou pravdu o Boží svrchovanosti a používají ji tím nejohavnějším způsobem; neboť říkají: ” Co bude, to bude, Boží vůle se naplní. Někteří budou zachráněni a někteří zatraceni. ” To vše říkají tak chladně, jako kdyby mluvili o kusu kamene. Pokud vidí ty, kteří jsou ztraceni, neodváží se narušovat svou logiku tím, že by projevili trochu smutku. Když vidí plakat nějakého služebníka nad ztraceným, jako Ježíš plakal nad Jeruzalémem, řeknou si, že je to rozhodně člověk s nezdravým učením, slabou vírou a pravděpodobně i Arminian. Rovnou by ho odepsali s tím, že nemůže mít mysl podle Božího Ducha. Přesto podle úsudku všech těch, kteří přemýšlejí správně, je jeden z nejlepších rysů křesťanského charakteru hluboký zármutek nad dušemi, které jsou ztraceny a velká touha, aby se lidé obrátili k Bohu a nalezli pokoj skrze Ježíše Krista. Vážení, obávám se, že mnoha křesťanům je jedno kolik lidí kolem nich půjde do nebe, nebo do pekla! Opilost, která je kolem nich, považují za samozřejmost. Rouhání, které slyší kolem sebe s nimi ani nehne; říkají, že je to velmi obvyklé. Porušování sabatu berou jako nutné zlo. Nepovažují za hřích, když někdo odmítne Krista, dokonce se hádají a nadávají těm, kdo tvrdí že hříšníci jsou zodpovědní za odmítnutí Krista, spasitele hříšných.
Věřím, že mnozí z nich jsou Boží lidé, a pokud jsou, je nejvyšší čas, aby se probudili. Ve svém spánku jsou, na rozdíl od Krista, naprosto cizí k duchu lásky, takže nemají mysl, ve které by Duch Boží pracoval. Žel, ponořili se do mrtvého spánku.
Jsou tu i jiní, drazí přátelé, kteří jsou náchylní k opakovanému upadání do spánku. Znám bratra, který si zdřímne i čtyřicetkrát denně: můžete ho postrčit, a on se probudí a bude vás poslouchat, ale pokud ho necháte samotného, tak za pár minut znovu usne. On se vám bude věnovat s velkou radostí, ale brzy se vrátí ke svému dřímání. Kdo může vinit spícího, když se jedná o otázku nemoci nebo naprostého vyčerpání? Nikdy neviním lidi příliš tvrdě, když usnou v neděli ve shromáždění. Vzpomínám si, že jsem byl dost tvrdý na bratra, který usnul při mém kázání; ale když jsem zjistil, že seděl dvě noci s nemocnou ženou a celý den pracoval, tak mi bylo líto, že jsem byl na toho dobrého muže tak tvrdý. Spíše jsem uvažoval, zda bych byl na jeho místě vůbec schopen přijít na shromáždění. No, aniž bych vás obviňoval ze slabosti těla, beru tento ospalý zvyk jako dobrou ilustraci stavu, v němž se nacházejí někteří křesťané. Spí a pak se na chvilku proberou; mají světlé momenty bdělosti, ale pak znovu upadají do spánku. Vystihuje tě to, drahý příteli? Na misijním shromáždění jsi se probudil, když jsi slyšel křik trpících pohanů. Chtěl jsi jít ven do ulic a konečně říct ubohým hříšníkům o Kristu; a vysypal jsi kapsy do sbírky, než jsi opustil budovu. Zajímáš se od té doby o Čínu nebo Indii, když víš, že tam jsou miliony lidí, miliony umírajících, protože neznají Krista? Trápí tě to od té doby? Možná že dnes vás trochu postrčím a vy se znovu probudíte a budete velmi znepokojeni a budete se usilovně modlit za své sousedy a své bezbožné přátele. Ale obávám se, že se brzy znovu usnete. Vrátil ses ke své dřímotě tolikrát, že už je snadné znovu usnout . Mohli by si za to vaši služebníci na vás stěžovat? Vždyť opravdu vzplanete láskou k duším, když vás kázání burcují, ale když skončí a týden speciálních bohoslužeb je u konce, tak jdete znovu spát. Mnozí učitelé nedělních škol jsou takoví. Někdy mluví se svými dětmi o jejich duši se slzami v očích; a pak se jejich nadšení vypaří, a jen plní své povinnosti. Čtou Písma, a vysvětlují je suchým a nudným způsobem. Moji podřimující bratři, vy byste mohli být vzhůru. Možná jste vzhůru! Někdy to tak je. Jsou chvíle, kdy se celá vaše duše zdá být v ohni. Kdyby o vás někdo mluvil, řekli by: ” Co je to za dobrého muže! Jakou lásku má pro Krista! Jaký zájem o lidské duše! Měl by být vyslán jako misionář.” Počkej, až ho uvidíš usnout! On umí spát velmi dobře! Ve skutečnosti je stejně skvělý ve spánku jako při bdění. Může sestoupit do hlubin hlouposti a lhostejnosti tak přirozeně, jako právě teď vystoupal do výšin zápalu a nadšení. Ano, existuje mnoho takových, a řekl bych všem bratrům a sestrám, kteří jsou náchylní v tomto směru – není snad nejvyšší čas, aby jste se vy, já, a všichni ostatní probudili ze spánku?
Jsou tu ještě ti, kteří padají do jakési náměsíčnosti. Dělají dobrou práci pro Pána, ale přesto spí. Kdybychom je soudili podle jejich vnějších činů, mysleli bychom si, že jsou vzhůru, a dělají to, co umí dělat velmi dobře. Ale nikdy jste neviděli člověka, který má ve spánku zvyk chodit? Je to zvláštní pohled. Jsou známy případy lidí, kteří ve spánku bezpečně chodili po kraji útesu, ale kdyby byli vzhůru, tak by se tam nikdy neodvážili. Stejně tak známe křesťany, kteří chodí velmi bezpečně, opatrně a přesně v pozicích ve kterých jiní padli a obdivujeme jejich obezřetnost, a připisujeme to Boží milosti, zatímco z části za to může fakt, že byli celou dobu v duchovním spánku. Opravdu je možné chodit daleko a vysoko a stále ještě spát; opravdu je možné být velmi odvážný, když jste velmi ospalí. Je opravdu možné zpívat chvalozpěvy, když nejsi vzhůru a při smyslech; ano, a je velmi pravděpodobné, že prozradíte svou nepřítomnost mysli tím, že se zaseknete na posledním verši, i když se pak bude ještě zpívat refrén. Víte, že se blíží, ale uctíváte tak mechanicky, že si to jen odsedíte jako nějaký zvyk, a myslíte na to, jak půjdete domů. Vysledoval jsem, že to tak dělá mnoho z vás. Byl jsem přesvědčený, že spíte, ne že se naplňujete duchem chvalozpěvu. Je velmi snadné poslouchat kázání a celou dobu spát s alespoň jedním uchem a jedním okem otevřeným, ale s hlavní částí duše stále v dřímotu. A můžete pokračovat v učení v nedělní škole, platit své náboženské příspěvky, zachovávat zvyk rodinné modlitby a dokonce i vaše osobní ztišení nemusí být zcela zanedbané, a přesto můžete být náměsíčný. Všechny tyto povinnosti mohou být vykonávány v náměsíčnosti, a ne ve stavu důkladně probuzeného člověka. Rád bych slyšel muže, který je úplně vzhůru, jak mluví o nebi. Rád bych slyšel, jak člověk káže o pekle, když se opravdu rozhorlí. Na konci by vám stály vlasy na hlavě, když by jste slyšeli o hrůze hněvu, který přichází. A každá kapka krve by tančila ve vašich žilách, kdyby jste slyšeli člověka, který je celý zapálený Boží láskou, mluvit o Kristu. Člověka, který je bdělý v radosti z Něho. Ale taková mrákota může přijít i na toho nejživějšího služebníka. Kdo to nepřizná? Pokud jste někdy četli kapitolu Bible, když byla vaše duše vzhůru, ó jak vám zářila a hořela. Jak byla jasná “jako křišťál”. Ale příliš často jsme zívali nad Biblí, zívali nad sliby, zívali nad přikázáními, a to tak dlouho, až se nám zdálo, že v nich není život ani moc. Ten život tam byl, ale my jsme spali.
No, milí přátelé, musím dodat, že jsem řekl dost o spánku, a o tom, že opravdu mnoho z nás napůl spí. Je tu alespoň jeden člověk, který je duchovně vzhůru po celý svůj život? Nevím. Takový člověk jako Rutherford, který miloval svého Pána tak, že sotva kdy pomyslel na něco jiného než na Ježíše – to byl člověk, který byl vzhůru. Takový muž jako pan Whitefield, který kázal celým srdcem z rána, v poledne i v noci s výmluvností andělů – to byl muž, který byl vzhůru. Existuje mnoho takových; já věřím, že jsou zde tací i nyní. Ale většina z nás si bolestivě uvědomuje, že se probouzí a je třeba, abychom se probudili ještě daleko více. Ó Bože, dej nám uvědomit si váhu těch věčných věcí, ve které věříme. Zachránil jsi nás, probuď nás, abychom viděli, od čeho jsi nás zachránil, a kým jsi nás zachránil, a pro co jsi nás zachránil, a jaká nám náleží privilegia, když jsme zachráněni. Když přemýšlím o tom, jak malicherné jsou věci naší doby a jak důležité jsou neviditelné skutečnosti věčnosti, nemohu než znovu dospět k závěru, že většina z nás není nic víc než jen napůl vzhůru, a je-li to tak, je nejvyšší čas, abychom se probudili ze spánku.
II. Nyní, zadruhé, chci věnovat pár minut tomu, abych řekl, že pro mnoho věřících, kteří spí, je nejvyšší čas, aby se probudili. A proč je nejvyšší čas, aby se probudili?
Zaprvé, protože jakým právem vůbec spí? Náš Pán nás zachránil – zachránil nás před smrtí – zachránil nás před spánkem, což je blízký příbuzný smrti – zachránil nás před lhostejností – zachránil nás před netečností – zachránil nás před nevírou – zachránil nás před tvrdostí srdce. No, když to Pán pro nás udělal, co pohledáváme v ospalé situaci? Když pět moudrých panen šlo ven, aby se setkaly s ženichem, a vzaly si s sebou lampy, jaké právo měly spát? Naprosto chápu ty spící, které neměly v nádobách žádný olej do svých lamp, protože když jejich lampy uhasly, byly ve tmě a tma naznačuje spánek, ale ty, které měly své lampy dobře připravené, ty by měly spát ve světle? Ty, co měly olej, měly spát, zatímco jejich lampy svítily? Potřebovaly být při vědomí, aby doplnily olej do lamp. Kromě toho, přišly se setkat s ženichem. Mohly by se s ním sejít, když spaly? Bylo by vhodné aby, když přijde, našel ty, kteří se zúčastnili jeho svatby, všechny spát v řadě, a tím urážet jeho důstojnost a pohrdat jeho slávou? Dítě Boží, očekáváš, že Kristus brzy přijde, a může přijít dnes, nebo může, pokud bude chtít, zpozdit svůj příchod, ale proč, proč, ó proč, pomýšlíš na spánek? Když pak přistihneš sám sebe, že sis dal hříšný šlofík, prober se a pros Ducha svatého, aby tě rozhýbal, protože jsi usnul neprávem. Je nejvyšší čas, aby ses probudil ze spánku.
Je nejvyšší čas, protože mnoho příležitostí již uteklo. Zaměřím se na některé z vás, kteří se obrátili, řekněme před deseti lety. Co jste udělali pro Krista? Jste zachráněni – to nebudeme zpochybňovat; a vaše slavná záchrana je blíže, než když jste uvěřili. Ale co jste dělali v těch mnoha letech? Jíte tučné a pijete sladké, ale nasytili jste svůj hlad? Užili jste si přínos milosti. A to je vše, k čemu jste byli stvořeni – užívat si, ano, dokonce i užívat si dobré věci? Nepoložili jste se sami sobě otázku: “Jak bych se měl odvděčit Pánu za všechny jeho dary, které mi dal?” Drahý příteli, pokud jsi zachráněný týden a v tomto týdnu jsi neudělal nic pro Krista, už jsi promrhal více než dost času tím, že jsi prožil sedm zbytečných dní. Nechť vám ten uplynulý čas stačí k tomu abyste si nenechali utéct další příležitosti.
Ale někteří křesťané stárnou a šediví. Jak dlouho jsi křesťan? Miluješ Pána už třicet let, a udělal jsi tak málo? Nebo co když jsi stařec, ale ve víře jsi jen nemluvně? To je ještě horší, ne? A pokud jde o celou vaší minulost, je vaše dílo žalostně malé? Divočina, kde by mohla být zahrada, poušť tam, kde by mohlo být výnosné pole? Dokážeš snést to bolestivé ohlédnutí? Já když se ohlédnu zpět, tak se raduji z toho, že jsem se obrátil k Bohu ve svém dětství a zároveň ještě jako dítě jsem začal kázat jméno Ježíše, a přesto, že se z toho raduji, mám mnoho důvodů obviňovat se z plýtvání příležitostmi sloužit. Pokud je to tak se mnou, i když jsem roky žil k Boží slávě, jsem si jistý, že to tak musí být i s mnohými ze služebníků mého Pána; tak mi dovolte, abych jim řekl, že kvůli všem těm promarněným příležitostem, je opravdu nejvyšší čas probudit se ze spánku. Čas letí, mí bratři, každý mizící okamžik drží za patu další okamžik. Život spěchá jako rychlá řeka a nás tiše a rychle bere s sebou. Pokud se chystáš něco udělat, udělej to brzy, mladý muži. Teď už nejsi dítě. Vaše slunce nedosáhlo svého zenitu, ale stoupá vysoko. Brzy bude poledne a začne klesat. Má-li něco být vykonáno dřív, než zemřeš, tak se do toho pusť, člověče, pusť se do toho, nebo se tvůj život stane selháním. A ty středního věku. Hle, jsi na vrcholu síly svých dnů. Má-li být Bůh skrze tebe oslaven a duše přivedeny ke Kristu, vyzývám tě, ve jménu všeho, co je rozumné, pusť se do toho, protože když nebudeš pracovat teď, tak kdy? Až se objeví dny slabosti a tvé vyhlídky vyblednou, řekneš: “Jsem příliš starý.” Ale nyní, nechť vaše nejlepší dny patří Pánu! Nebo na tebe přišel podzim života? Stíny se prodlužují a síla selhává? Bratře, sestro, jsi zachráněn. Nelíbilo by se ti jít do nebe bez toho, že bys nějak oslavil Krista tady dole, že? Tak to udělej teď. Obě ruce, celé srdce, všechna mysl a veškeré myšlenky musí být vloženy do současných naléhavých povinností. Máš před sebou jen krátký čas – už jen kousek večera tě čeká – určitě by to mělo být vše vynaloženo s nejvyšší péčí ve službě Bohu. “Víte také, jaký je čas, že už nastala hodina, abyste procitli ze spánku.” (Řím 13:11a)
Nevidíte, že je nejvyšší čas se probudit ze spánku, protože bylo tolik lidí, na které jsme měli vliv, ale nyní jsou mimo náš dosah, i kdybychom se teď probudili? Cítil jste někdy smutek ze zanedbávání návštěvy člověka, který byl nemocný, když jste slyšeli, že zemřel? Řekli jste si: “Proč jsem mu neřekl alespoň jedno slovo varování před tím, než byla jeho duše pryč na věky?” Smrt bere pryč naše sousedy a přátele, a je nejvyšší čas, abychom usilovali o ty, kteří zůstali, pokud jim máme být co k čemu, neboť až zazvoní zvony a přiblíží se hrob, naše lítost jim nebude nic platná, jen pro nás bude hořká. Mnozí od nás odcházejí pryč z naší sféry vlivu v přirozeném běhu života. Například vaše děti. Byly malé. Někteří z vás mají ještě malé děti. No, není to na dlouho. Pohleď, matko, tvůj chlapec už začíná ukazovat nezávislost svého ducha; už nyní vás nebude poslouchat jako dříve a tebe to trochu rmoutí. Bude to tak brzy. Pokud se proutek neohýbá, když je ještě mladý, tak s ním moc nenaděláte, až z něj vyroste strom. Necháváme si naše děti proklouznout mezi prsty, když jsou ještě tvárné. Zapomněli jsme je formovat, pak dospěly, a dají už málo na naše rady, a my truchlíme nad tím, že jsme neudělali více, abychom je vychovali tak, aby byly připraveny na správnou cestu. Teď je tvůj čas, matko, Bůh ti pomáhá. Teď je tvůj čas, otče. Rodiče, využijte své příležitosti; a pamatujte si, že dobro je činěno neustálým pozorováním a malými zásahy. A další jsou vaši podřízení. Nepamatujete si na některé podřízené, kteří s vámi žili, a vy jste s nimi vždy chtěli mluvit o jejich duších a modlit se s nimi? Ale oni vás opustili, a byli pryč, než jste jim stačili požehnat. Teď jsou zcela ve světě. Možná, kdybyste je vystopovali a našli, že jsou bez Krista, slyšeli byste je říkat, že kdysi žili s věřící paní a se zbožným pánem, a doufají, že už nikdy znovu nebudou muset, neboť to byla nejhorší zkušenost, kterou kdy měli. “Ať už měl šéf jakékoliv náboženství, držel si ho docela jistě pro sebe, neboť jsem o tom nikdy nic neslyšel.” Říkáte, “doufám, že to neřeknou.” Také doufám, ale už jsem takové věci slyšel. A je velmi pravděpodobné, že muži a ženy mohou být v takovém spánku, že příležitosti, které měli v cestě, jim proklouzly a nikdy se už nevrátí. Věřím, že kdybychom se probudili, mohli bychom často využít příležitosti mluvit s lidmi, kteří se jinak zdržují od jakékoliv náboženské konverzace. Téměř každý člověk má chvíli, kdy se probudí jeho svědomí. Možná je zasažen zármutkem, pro nějakou nepřízeň osudu: pak bude brát jako přátelské to, co by jinak pokládal za urážku. I ti nejzatvrzelejší jsou občas otevření k výtce, napomenutí, nebo radě. Jestli jsi připraven, tak to na něj zkus a získáš ho. Ale pokud tu chvíli propásneš, tak už možná nikdy nebudeš mít jinou příležitost dostat k němu pravdu tak, aby ji pocítil. Měli bychom být připraveni. Ten kdo chce střelit jelena v běhu musí být velmi soustředěný při míření a vystihnout okamžik, když běží kolem. Ti, kteří loví utíkající duše – a většina z našich krajanů je takových – musí mít ostrou mysl a rychlou duchapřítomnost. Jen kolem nás probíhají, a my je musíme získat v přesném okamžiku, jinak budou pryč, mimo náš dosah. To nedokážeme, pokud budeme spát. Bože dej, ať jsme vzhůru.
Mezitím, drazí přátelé, existuje další důvod, proč bychom měli být vzhůru; máme spoustu nepřátel, kteří jsou vzhůru, zatímco my spíme. Můžeš spát, ale nemůžeš přimět ďábla, aby si zdřímnul. Protestantství sice může dřímat, ale já vám zaručuji, že judaismus nikdy nespí. Můžete vidět evangelisty spát, ale nikdy neuvidíte dřímat ritualisty. Vládce tohoto věku udržuje své služebnictvo pevně u jejich práce. Není to zvláštní věc, že služebníci ďábla mu slouží tak nadšeně, zatímco služebníci Boží často slouží slabě, chladně, a bez života? Ach, kéž nás Pán vyburcuje! Pokud bychom se mohli podívat na činnost sluhů Satana, měli bychom být překvapeni naším vlastním loudáním. To když muži spí, tak přichází ten zlý a zasívá koukol mezi pšenicí, a proto, že muži spí, je koukol zasetý na Pánově poli. Kdybychom byli více vzhůru, protivník by neměl příležitost rozhazovat své zlé zrno.
Je nejvyšší čas, abychom se probudili ze spánku, protože je den. Slunce vyšlo. Budete spát? Dostáváme se hluboko do evangelia. Můžete v klidu spát? Je načase, abychom se probudili, neboť náš Pán byl vzhůru. Předvedl nám to opravdu výrazně! Jak plakal nad utrpením Jeruzaléma! Ukázal velké srdce. Pohltila ho horlivost pro Boží dům. Neměla by nás také pohltit? Měli bychom být vzhůru, protože náš poslední moment může přijít za hodinu nebo dvě. Kazatel může kázat své poslední kázání. Můžete jít dnes domů a pronést poslední modlitbu, kterou kdy na zemi pronesete. Možná zítra ráno naposledy otevřeš svůj obchod. Neměly by vás tyto možnosti rozhýbat? Jak blízko, jak moc blízko, je ultimátum každého člověka, který je zde přítomný. Zaměřil ses na vyšší cíl, bratře? Naplň ho. Máte sotva čas na to, aby jste se k tomu dostali, tak nemarněte ani hodinu. Máš plány? Zanech plánování a vrhni se do práce. Hovoříte o velkorysosti. Buďte velkorysí. Mluvili jste o duchovním smýšlení. Nech řečí a vrhni se do toho, člověče. Zamýšlel jsi posvětit se pro Boha. Pojďte, zanechte řečí o posvěcení a o perfekcionismu, ale buďte svatí a buďte perfektní. Přejděte na nejvyšší možnou úroveň oddanosti a služby. Už jsme žili dost dlouho jen půl na půl. Pokud je nějaká vyšší úroveň, Pán nás tam pozdvihne. Pokud existuje způsob života, ducha, duše a těla, zcela, bezvýhradně oddaný každou chvíli Pánu, ó Duchu Svatý, veď nás do takového stavu. To je naše ambice. Po tom toužíme. Neodvažujeme se říci, jako někteří lidé, že jsme to už získali, protože věříme, že bychom měli dát důkaz o tom, že jsme nevěděli, jaké to je, jinak bychom o tom nemluvili tak lehkovážně. Ale bratři, druhý příchod Mistra může být blízko, a jeho příchod osobně k nám skrze naší smrt může být blíže, takže je nejvyšší čas, abychom se probudili ze spánku.
III. Uzavřu kázání svou třetí poznámkou. Probuďme se, neboť je tu něco, pro co stojí zato se probudit.
Říká, že je nejvyšší čas, abychom se probudili ze spánku, protože teď je naše záchrana blíže, než když uvěřili. Jak jsem již poznamenal, neříká: “Pokud se nevzbudíš, nebudeš spasen.” Ani neříká: “Vy křesťané, pokud zůstanete v této dřímotě, zahynete bez naděje.” Ne, to je výhrůžka zákona, a vyhovuje jazyku Mojžíše, ale Ježíš toto neříká. Ne, ne, jeho služebník k nám mluví ve vlídnosti evangelia “Teď je vaše spása blíže, než když uvěřili.”
Nepochybně, drahý bratře, je to blíže z pohledu času. Jak je to dlouho, co jsi uvěřil? Deset let? Tak jsi o deset let blíže k nebi. Vaše záchrana, to jest vaše konečná, úplná spása, vykonání a manifestace vašeho úplného vysvobození od zla, od hříchu, od smrti a od pekla, je blíže o řadu let, než byla, když jste uvěřili. Někteří z vás jsou o pět a dvacet let blíž k nebi, než jsme my. Neměli bychom být více vzhůru? Čím dál jsme od nebe, tím méně můžeme cítit jeho vliv; ale stále se k němu blížíme, takže bychom měli být čím dál víc citliví na jeho předivnou vůni. Ach, cítit více nebeské moci! Brzy budeme v nebi, bratři. Brzy tam budeme, sestry. Nenechte nás jít spát teď se zlatou bránou těsně před námi, a Ježíšem čekajícím na to, aby nás přivítal. Blíží se sláva! Není to dobrý argument pro to, abychom byli více živí ve vztahu k Bohu?
Někteří z vás jsou o šedesát let blíže k nebi, než jste byli. Vy jste v Kristu nyní více než půl století. No, nejste za to rádi? Chtěl bys žít těch šedesát let znovu? Chtěli byste se vrátit a podruhé projít tu únavovou cestu, která se škrábe na kopec těžkostí a sklouzává opět do údolí ponížení. Chtěli byste pochodovat podruhé skrz údolí Stínů Smrti a do hradu Obra zoufalství? “Ne,” říkají; a nemusíte se bát cesty zpět, protože se již nebudete vracet. Radujte se, že jste o tolik blíže k nebi, co se týče času. Proto buďte vzhůru a těšte se na to. Když byly malé děti odvezeny z domova ve vnitrozemí k moři, tak velmi dychtily vidět oceán, a přesto usínaly, když se blížily ke konci cesty. Ještě nikdy neviděly moře, a matka říká: “Vzbuďte se, děti, blížíme se k moři.” Duše, ještě nikdy jsi neviděla nebe, ale blížíme se. Nechte nás být vzhůru. Jeruzaléme, můj šťastný domove, vstoupím na tvou posvátnou půdu ve spánku? Mám vylézt na poslední kopec, z něhož vidím na třpytivé korouhve a zlaté ulice, a budu napůl spát při tom pohledu? Ne, ne, ne, moje srdce, vzbuď se! Blížíš se k domovu. Přišel tento den, styď se usnout.
A pokud se blížíme z pohledu času, tak doufám, že se blížíme i z pohledu připravenosti. Kristus připravuje nebe pro nás a jeho Duch nás připravuje na nebe. No, pokud se připravujeme více na nebe, měli bychom být více vzhůru, protože spavost není stav nebeského ducha. Nebesa jsou živým domovem, ne ubytovnou pro bezvědomí. Až budou naše těla vzkříšena z mrtvých, budou si užívat života a energie a budou navždy bez únavy a dřímoty. Nechť ať stejně jak se přibližujeme do nebeské společnosti, tak se naplňujeme životem a energií.
Jsi připraven na nebe? Tak sklízej, sklízej a sklízej, posilni své paže. Dělej práci ostaních lidí, pokud nemohou, zároveň se svou vlastní. Již jsi téměř splnil práci svého života, a proto se vrhni vší silou do toho malého kousku, který zůstává. Tak blízko nebe, tak dostaň víc ze svého zápalu. Jestli jsi víc připraven pro nebe, tak máš více lásky, více milosti, více lítosti, tak vztáhni obě své ruce a přiveď další ztracenou duši ke Kristu. Pokud se ti zlatá brána otevře tak brzy a budeš navždy v nejlepším místě odpočinku, nezapomeň ukázat ostatním cestu k té bráně, ať nevstupuješ sám. Vaše spása je blíže, než když jste uvěřili, a proto udělej něco více, abys prokázal, že jsi na to připraven.
A konečně, protože vaše spása je blíže, než když jste uvěřili, doufejme, že si to jasněji uvědomujete. Zkoušeli jste si představit tu slávu, která nám má být odhalena? Brzy budete s Ježíšem.
“Daleko od tohoto světa žalu a hříchu, věčně s Bohem”
Vaše hlava bude nosit korunu, ruka uchopí ratolest vítězství; půjdete zlatou ulicí a uvidíte tvář, která je jasnější než slunce. Může to být dnes, kdy vstoupíte do nového Jeruzaléma: dnes můžete opustit svůj malý pokoj a tvrdou postel, příbytek chudoby, a můžete být tam, kde udržují věčný sabat, a shromáždění se nikdy nerozejde. Budeš tam, bratře. V té slávě je koruna, která nesedí na žádnou jinou hlavu, jen na tu tvou. Budeš tam. Teď se mi zdá, že pokud si mohu uvědomit, že v tak krátkém čase má být naplněna moje věčná spása, a já budu mezi obmytými krví, a uvidím tvář mého Spasitele, nemohu již dále zanedbávat jedinou příležitost sloužit mému pánu – již nemůžu nechat ubohé duše jít do pekla bez úsilí o jejich záchranu – nemohou již déle zanedbávat modlitbu – zanedbávat užitečné příležitosti, nebo žít jinak než jako člověk, který má nohu na prahu nebes a jeho prst je na klice. Jak má vypadat člověk, který má zaručené nebe a který byl zapečeťen krví a obdrží speciální dědictví? Jak mají vypadat lidé, kteří se neustále blíží k věčnému štěstí? Jakými lidmi byste měli být? Ať vás Boží Duch učiní právě takovými, a bude mít věčnou chválu. Amen.
Dnes jsem neřekl nic neobráceným, protože jsem napomínal vás, abyste s nimi mluvili. Pokud pochopíte mé kázání, tak budete pohnuti soucitem a začnete s nimi mluvit. Ale pokud bych vztáhl tento text na neobrácené, tak by se z něj stalo kladivo! Mám ten text přečíst tak, aby mluvil k neobráceným? Mluví ke křesťanům, “Teď je vaše spása blíže, než když jste uvěřili.” Ó, neobrácení lidé, mám vám přečíst ten text, jako by byl napsán pro vás? “Je nejvyšší čas, abyste se probudili ze spánku, neboť nyní je vaše zatracení blíže, než když jste poprvé slyšeli evangelium a odmítli ho.” Dávejte pozor. Bůh vám dej milost abyste zpozorněli a uvěřili Kristu. Amen a amen.
Preložené z: https://www.spurgeon.org
